![]() |
||
![]() |
||
|
Dominanta a chlouba města, jedno z vrcholných děl
české pozdní gotiky. První písemná zmínka o lounském farním kostele pochází
z r. 1332, kdy byl ještě zasvěcen sv. Kříži. Z původního kostela se
zachovala pouze věž, kterou v r. 1347 stavěl Pešek Wandy. V jejím
druhém podlaží v dosud zachovalých dubových truhlách ukládala ve
středověku městská správa nejcennější privilegia. Městské opevnění (Žatecká brána) Vznikalo souběžně se založením města. Od 2. pol.
15. stol. mělo zhruba tuto podobu: vnitřní hradba probíhala za hospodářskými
dvory domů v okrajových ulicích. Před ní byla, oddělena příkopem,
předsunuta parkánová hradba. I před ní se nacházel příkop, pravděpodobně
naplněný vodou. Spolehlivý ikonografický materiál nemáme k dispozici a
celkový stavebně-historický průzkum města dosud nebyl proveden, takže přesnou
podobu středověkých hradeb Loun neznáme. Vnitřní gotické opevnění se zachovalo
značně neúplně. Přítomno je zejména v zadních traktech domů v České
ulici a je, i s parkánovým příkopem, patrné z ulice Na Valích. Místy
jsou ve zdivu naznačeny i půdorysy hranolovitých bašt. Parkánová hradba, která
prošla v 80. letech rekonstrukcí, je v mnohem lepším stavu. Je ji
možno sledovat na jižní, západní i severní straně města, zejména procházka na
šancích nad řekou je působivá. V Žižkově ulici jsou dvě dělové bašty –
třetí stála u zlomu hradeb k východu. Hranolová věž a několik půlkruhových
bašt je patrno – spolu s renesančním městským znakem – na severní straně
města na zmíněných šancích. Čtyřboká bašta je napojena na dům čp. 387 v ulici
Na Valích. Bašty měly svá jména. Ze 16. stol. známe pojmenování Beran, Čertova
bašta a Titěrka, nelze je však lokalizovat. Parkánová hradba je výsledkem
rekonstrukce městského opevnění z 2. pol. 15. stol. Žatecká brána byla
postavena r. 1500. Je to uvedeno v jedné ze tří latinských sentencí
vytesaných na průčelí. Nešlo o bránu v pravém slova smyslu – ta stávala
poněkud východněji v Žatecké ulici; doba jejího zničení není známa. Dnešní
Žatecká brána tvořila její předbraní a nebyla opatřena cimbuřím, nýbrž až do r.
1841 prkenným podsebitím. Druhá městská brána se jmenovala Pražská a stála u
vyústění Pražské ulice proti 1. základní škole. Zbořena byla r. 1861.
Od 16. stol. zde stával
nejvýstavnější dům v Lounech, nazývaný U tří lip. V 19. stol. sloužil
jako zájezdní hostinec. V r. 1869 dům koupilo město a zřídilo v něm
radnici. Na příkaz okresního úřadu přes protest části veřejnosti byl však dům
r. 1885 zbořen s odkazem na jeho chatrný stav. Zde stávala původní lounská radnice. Po požáru města v roce 1519 se stavěla
znovu. Po částečném sesutí získala budova dva renesanční štíty, orloj a věž. V jejím
sklepení bylo obávané vězení Brožka. R. 1819 byla radnice zbořena a místo ní postavena
dnešní budova v empírovém slohu. V r. 1850 ji město pronajalo okresnímu soudu, který zde
sídlil do r. 2005.
Není známo, jak vznikl název Daliborka uvedený na fasádě – mezi majiteli
domu žádný Dalibor nebyl. Dnešní podoba fasády se slohově hlásí na přelom 16. a 17. stol.
V patře se zachovala srubová místnost s trámovým stropem asi z konce 15. stol. V budově
sídlí státní okresní archiv.
Byl postaven v letech 1695 – 1698 podle projektu Antonína Porty,
který stavěl zámky také v Roudnici, Libochovicích a Milešově. Vedle něj směrem k řece
stála v letech 1481 – 1834 kaple sv. Maří Magdaleny.
Název získal podle svých majitelů, jejichž erb je umístěn na krásném
pozdně gotickém arkýři. Jeho vznik bývá kladen mezi roky 1470 a 1480 – Sokolové vlastnili
dům od r. 1466. Ze stejné doby je i sál v přízemí, sklenutý masivní žebrovou klenbou.
V budově je stálá expozice muzea.
Na místě domu, kde byla první městská pošta a který vyhořel za velkého
požáru r. 1849, postavila v r. 1871 židovská obec synagogu. Používala ji do začátku
2. světové války. Nyní je v ní depozitář státního okresního archivu.
Stavěl se v letech 1491 – 1493. V r. 1612 byla přistavěna věž. Portál
v přízemí věže má tvar oslího oblouku, dokazuje to určitou konzervativnost výtvarného
názoru architekta. Do r. 1789 se kolem kostela, ohrazeného zdí, pohřbívalo. V r. 1913
byl restaurován.
Poprvé je připomínán r. 1359, pravděpodobně je však mnohem starší.
Podle stavebně-historického průzkumu jsou jeho nejstarší části průčelí a loď, které
mohou obsahovat snad i románské zdivo. V 16. a 17. stol. byl hřbitov u sv. Petra hlavním
městským pohřebištěm. Tuto ušlechtilou plastiku vytvořil v r. 1673 zakladatel českého barokního
sochařství Jan Jiří Bendl. Znázorňuje Pannu Marii jako neposkvrněnou, prostovlasou dívku
s rukama na prsou, stojící na hadovi jako symbolu hříchu. Datum jejího vzniku je ukryto v
chonogramu, který zní v českém překladu takto: „Matko boží, buď ochránkyní svých Loun“.
Původně snad byla umístěna na Pražském předměstí, ale už v morovém roce 1734 stála na
náměstí a konaly se u ní bohoslužby.
Je dílem sochaře Josefa Kvasničky z r. 1925. Symbolizuje blízký vztah
Loun k husitské revoluci. Na jejím soklu je český překlad části Husova dopisu Lounským
asi z r. 1410, jednoho ze dvou, který církevní reformátor do Loun poslal.
Na průčelí této budovy byla při opravě r. 1994 objevena pozdně gotická okna.
Pro výstavní účely je zrekonstruována budova bývalého městského pivovaru, postavená na
hradbách vedle dnešní radnice. Galerie byla založena r. 1965 a její sbírky jsou zaměřeny
na umění 20. stol.
Svérázná stavbička byla postavena r. 1920. Zdejší loutkařská tradice
pokračuje dodnes – pravidelně se zde pořádá festival Raškovy Louny.
Má čtyřicet oblouků a je významnou technickou památkou. Byl postaven v letech
1814 – 1816, v době, kdy se stavěla silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobroměřicemi
byla totiž často vystavena záplavám, a proto byla snaha udržet komunikaci sjízdnou.
To si uvědomovali lounští měšťané už v 16. stol., když nechali v letech 1585-1587 postavit
na místě dnešního kamenný most se šesti oblouky.
Dnešní novorenesanční podobu dostaly po požáru r. 1895. Měly
své středověké předchůdce: na místě Režné na levém břehu řeky stál Hasačert,
naproti pak Horní mlýn s vodárenskou věží.
Kostel Nejsvětější Trojice a 14 svatých pomocníků Na jeho místě stával obecní dvůr, který spálilo vojsko Albrechta
z Valdštejna v listopadu 1620. Když r. 1714 vypukla morová epidemie, založily se
hrobové jámy právě zde. Po odeznění moru byl při provizorním hřbitově na náklady
několika lounských měšťanů postaven stávající kostelík, dokončený r. 1716. Podle listiny,
nalezené ve střeše při opravě r. 1991, byla v r. 1716 na kostele vztyčena kupole s křížem,
oslavující vítězství vojsk císaře Karla VI. nad Turky. I tento kostel byl za Josefa II.
zrušen. Na hřbitově je několik pozoruhodných kamenných náhrobníků z 1. pol. 19. stol.
Postavená v r. 1928 podle návrhu architekta Františka Libry (1891-1958).
Autorem plastik na průčelí je Otakar Švec (1892-1955). Týž autor vytvořil pro Louny i sochu
Masarykovu, která od r. 1930 stávala před 1. základní školou a za války byla zničena.
V Lounech je téměř výhradně nazývána dívčí školou. Je postavena
v historizujícím slohu podle plánů architekta Trostmana z Lovosic. Slavnostně
otevřena byla r. 1868. Městský znak na východní straně fasády je heraldicky nesprávný:
měsíc má být z pohledu diváka vpravo.
Kostel československé církve husitské Postaven byl v r. 1932 podle návrhu lounského architekta ing. Poláka.
Uvnitř kostela je kamenný reliéf Krista od Josefa Štíbra z r. 1935.
Postavená podle plánů Kamila Hilberta. Slavnostně otevřena byla 10. 7. 1898.
V Lounech má sokolské hnutí bohatou tradici. Zdejší odbočka byla založena r. 1867.
V r. 1927 bylo zřízeno letní cvičiště, které je dosud v provozu. Na domě je pamětní
deska čtyř obětí protikomunistického odboje, odsouzených v r. 1949 právě v budově
Sokolovny.
Patří k architektonicky nejzajímavějším částem Loun.
Lze ji pokládat za učebnici architektury konce 19. stol. Prakticky až do pol. 90. let 19.
stol. se tu rozkládala pole. Začátku ulice vtiskl pečeť historizujícími projekty mladý
Kamil Hilbert, později se prosadila secese. Postavené podle Hilbertových plánů. Gymnázium, původně reálka,
bylo otevřeno v r. 1896. Od r. 1993 je pojmenované po zdejším rodáku, matematikovi
Václavu Hlavatém (1894-1969). Na ústavu studovala a vyučovala řada vynikajících osobností,
kromě Hlavatého např. historik Rudolf Urbánek, hudební skladatelé Eduard Tregler a Zdeněk
Šesták, výtvarníci Zdeněk Sýkora, Kamil Linhart, Vladislav Mirvald a Alois Pitrmann,
literáti Karel Konrád, Konstantin Biebl, Artur Breiský a Čestmír Berka, technik Jan Vích
a mnoho dalších. Stojí na místě lounského popraviště. Okolí nese stále název
„Na spravedlnosti“. Až do r. 1765, kdy město ztratilo právo popravy, zde stávala
zděná šibenice. V letech 1571-1632 tu bylo popraveno nejméně 124 osob.
Budova bývalého „KOKOSu“ („Komunistický kostel“) Tuto budovu postavila v r. 1988 za 85 miliónů korun komunistická strana
pro svůj okresní sekretariát. Autorem projektu byl novoborský architekt Míťa Hejduk.
O nezpůsobilosti stavby pro jiné využití vypovídá skutečnost, že ještě šest let po
listopadu 1989 se nenašel nový provozovatel. V její menší části, bývalém domu politické
výchovy, dnes sídlí Komerční banka.
Kostel českobratrské církve evangelické Byl postaven r. 1932 v konstruktivistickém slohu.
Autorem návrhu byl lounský rodák, architekt Pavel Bareš. Obydlí pro
faráře vzniklo o 4 roky později.
Kolonii rodinných domků pro zaměstnance železničních opraven projektoval
v r. 1909 zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra (1871-1923). Kolonie tvoří
jedinečný stavební komplex, bohužel narušovaný novodobými zásahy. V Kotěrově bohužel
neuskutečněném návrhu z let 1919-1920 se počítalo ještě se stavbou kostela, školy,
restaurace se společenským sálem a lázněmi.
Uvnitř kolonie se nachází vilka, kde se v rodině strojvůdce narodil
hrdina od Sokolova, kapitán Otakar Jaroš (1912-1943). Na průčelí domu je umístěna jeho
pamětní deska. Domy čp. 1471-1479 (ul. Čeňka Zemana) Skupinu domů v místě, nazývaném Jeruzalém, projektoval v r. 1931
Josef Hausenblas z Lenešic. Jako jeden z mála českých architektů studoval na proslulém
Bauhausu v Dessau u Hannese Meyera. Domy jsou příkladem tzv. minimalistického bydlení,
jímž se funkcionalistická architektura zabývala.
|
|