 |
||
 |
||
  |
HISTORIEStanovení přesného data založení města Loun zůstane pro historiky zřejmě neřešitelným úkolem.
Jisté je pouze, že v 11. stol. existovala při brodu přes Ohři u stávajícího kostela sv. Petra vesnice a
že v pol. 13. stol. (1253) založili Přemyslovci kolem dnešního Mírového náměstí královské město. Ke ztrátě
nejstarších privilegií došlo velmi brzy – už roku 1325 se konstatuje v jedné z listin Jana Lucemburského,
že „naší milí měšťané lounští svá práva neopatrně ztratili“. Už za panování lucemburských králů se rozvíjela hlavní zemědělská odvětví, která se stala základem
budoucí prosperity města: vinařství, chmelařství a obilnářství. Bylo to dáno příznivou polohou na úrodných půdách
v údolí Ohře. Značné příjmy získávalo město i s celních poplatků – leželo na zemské cestě z Prahy do Saska a přes
Žatec i do Norimberka a rovněž řeka Ohře byla dopravní tepnou, kterou se dopravovalo především dřevo. Významně se Louny zapsaly do národních dějin v době husitských válek. Vojska žatecko – lounsko – slánského
svazu se účastnila většiny významných bitev na straně husitů (Vítkov, Vyšehrad, Ústí nad Labem). Velitel svazu, Jakoubek
z Vřesovic, byl ovšem při svých nesporných válečnických kvalitách jedním z největších soudobých kořistníků. Jeho rozporuplná
úloha se projevila v bitvě u Želenic r. 1438, v níž v čele vojsk míšeňského markraběte porazil oddíly svých bývalých
spolubojovníků. Negativním rysem husitských válek bylo ničení významných kulturních hodnot; lounští husité tak v květnu
1420 vypálili benediktinský klášter v Postoloprtech i s jeho obrovskou knihovnou a přivlastnili si všechny vesnice, které
mu patřily. V pol. 16. stol. bylo sice město dočasně postiženo za účast na neúspěšném odboji proti Ferdinandovi I.,
časem mu však byl všechen majetek vrácen; 2. pol. 16. stol. se stala dobou všestranného rozkvětu města. Dochází k velkolepým
stavebním podnikům – měšťanské domy získávají honosné renesanční štíty a dochází k rekonstrukci starého středověkého
opevnění. Důležitým kulturním fenoménem byla místní škola. Nejnovější výzkumy ukazují, že velká část významných českých
humanistů byla buď žáky lounské školy nebo zde učila. Třicetiletá válka znamenala pro Louny ekonomickou katastrofu.
Jako většina královských měst se i Louny postavily na stranu českých stavů – v říjnu r. 1619 zde nocoval
na cestě k pražské korunovaci zimní král Fridrich Falcký. Počátkem listopadu 1620 město kapitulovalo před
armádou Albrechta z Valdštejna, který si z Loun na čas učinil hlavní stan. Uložil městu velké výpalné, které
částečně vybral ve víně. Tato částka byla jedním z prostředků na verbování jeho početné armády. Populační úrovně konce 16. stol. – cca 2500 osob – dosáhly Louny teprve kolem roku 1700.
Z období baroka nemáme zprávy o významnějších událostech v historii města snad s výjimkou návštěvy pátera
Koniáše v r. 1741 a pořízení výpravných oltářů do kostela sv. Mikuláše v letech 1701 – 1704.
Evropská historie vstoupila do Loun za napoleonských válek v r. 1813. V době vpádu francouzského generála
Vandamma na českou stranu Krušnohoří, který vyvrcholil bitvou u Přestanova a Chlumce, se Louny staly hlavním
stanem velitelů koaličních armád: rakouského císaře, ruského cara a pruského krále. V září téhož roku se místní
hotel U tří lip (na místě dnešní radnice) stal místem milostného románku kancléře Metternicha a kněžny Zaháňské. Ve 2. pol. 19. stol. ztrácí Louny svou středověkou tvář, narušenou už velkým požárem r. 1849,
což je bohužel provázeno i bouráním významných stavebních památek (Pražská brána, hotel U tří lip, radnice a další).
Louny jsou postupně zapojeny do železniční sítě (od r. 1872), vzniká městský park, nemocnice, cukrovar, pivovar, jatky,
mlýny, finanční ústavy a r. 1882 je založen dosud největší lounský podnik, Železniční opravny a strojírny. Rozvíjí se i
bohatý spolkový život, vzniká ochotnický soubor, vzdělávací spolky a různé sportovní aktivity (Sokol, veslařský klub aj.),
r. 1883 je založen první lounský týdenník, mladočeský Lučan. R. 1896 byla otevřena první střední škola – reálka, dnes
Gymnázium Václava Hlavatého. Mezi léty 1872-1904 se Louny staly železničním uzlem s hlavními směry na Prahu, Most, Žatec,
Libochovice a Rakovník. Ve městě byl zřízen nový vodovod, obnoveny vanové veřejné lázně, zavedeno pravidelné čištění ulic,
veřejné osvětlení apod. Na několika místech byly prolomeny rozpadající se jižní hradby, což umožnilo vytyčení nových ulic
pro stavbu činžovních domů. Na přelomu 19. a 20. stol. probíhá rozsáhlá výstavba rodinných domů. Obytnými zónami se tak stala i místa,
na nichž se původně rozkládala zemědělská půda. V r. 1931 vzniká v parkovém areálu na severozápadním okraji Loun výstaviště
s vynikajícím pavilonem architekta Chochola, na východním okraji města pak dodnes stojí obytná kolonie domků navržená
architektem Kotěrou. Po r. 1945 vznikají v Lounech továrny Elektroporcelán, Praga, mlékárna a masokombinát. V 70. letech
dochází k demolici Žateckého předměstí, na jehož místě bylo postaveno panelové sídliště. Louny vždy ležely na jazykovém rozhraní. Např. 8 km západně ležící Postoloprty byly už v 18. stol. německé.
Jednoznačně český charakter Loun však přetrval v celé jejich historii. R. 1960 byly k lounskému okresu připojeny okres
žatecký a podbořanský.
Významné osobnostiLounsko je místem narození několika významných osobností: |
|
